Vždyť jsme jen lidé, nic míň, nic víc

Moji milí, přemýšlím. Poslední všední dny obklopené samotou, kdy se venku trošku kaboní, mě dohání na různé myšlenky a úvahy, hledání smyslu a nesmyslů. Poslední dny byl můj harmonogram jeden velký stereotyp, kdy jsem vždy čekala na večer, až se uvidím s přítelem. Ten čas čekání jsem si krátila pozorováním. Pozorováním sebe, okolí a lidí. A s tím, co jsem viděla a slyšela, se chci právě teď, v tomto článku, podělit. 

Zachycení momentu čekání na autobus ...

Jak už napovídá popisek fotky, hodně jsem cestovala. Tam a nazpátek, pořád. (Proč by ne, když už mám předplacenou jízdenku, můžu si jezdit, jak chci!). Zajímavé, že většina mých výsledků z "pozorování" pochází buď z MHD anebo z okolí supermarketů, hlavně z Kauflandu.  Nevím, zda-li se lidé zbláznili anebo jsou nějaké erupce na sluníčku, ale mám pocit, že se lidi pomátli. Všude jsem slyšela jen samé nadávky a urážky. Třeba je to tím, že jsem se na chování lidí více soustředila. Ale to, co jsem viděla a slyšela, by se podle mě stávat nemělo.

Poslední dobou jsem zaznamenala, že se v dopravě dějí jakési zmatky, které komplikují cestování lidem, ale i řidičům. Možná, že je to způsobeno skokem z prázdnin do školního roku, kdy nastávají také různé změny v dopravě. První "příběh," který bych vám chtěla sdělit, je kombinací jak dopravy, tak supermarketu. Stála jsem na zastávce a čekala na pouličku u Kauflandu  supermarketu. Byla sobota a lidé se vydali na velké nákupy, hlavně důchodci. Spolu se mnou na zastávce čekalo tak 8 lidí, mezi nimi i jeden pán. Byl starý, nebo alespoň staře vypadal. Staře a unaveně. Nesl dva balíky minerálek, které pro něho musely být těžší než těžké. Přijel autobus a lidé začali nastupovat. Nebyl to ten autobus, který jel na nádraží, kam jsem chtěla jet já i ten starý pán. Přiznám se, že ani já jsem nevěděla, že v tuto hodinu jezdí dva autobusy. Starý pán i se svými minerálkami začal nastupovat v domnění, že je to ten správný autobus. Řidič mu sdělil, že se spletl, a tak pán musel znovu vzít balíky vod a vystoupit. V tom za ním stál muž, řeknu vám to upřímně, takový jakýsi neupravený, s turistickými hůlkami a klíčenkou na krku s průkazkou ZTP. Začal na starého pána řvát (upozurňuji, že budu citovat, doslova!): "Copak vypadám jak nějakej kokot? Já chci nastoupit kurva ty pičo, uhni!" Starý pán nevěděl, jak má reagovat... Já se do konfliktů normálně nepletu, ale tady jsem se prostě musela pána zastat. Řekla jsem, že chápu, že tady pán trošku zdržuje dopravu, ale není to sebemenší důvod k tomu na něho řvát a ještě k tomu tak nechutně sprostě. Muž očividně nevěděl, co má říct, nečkal, že by se někdo postavil proti němu, a tak jen a uboze mlčel. Starý pán byl pomatený a nevěděl, co má dělat, tak jsem ho uklinila, řekla mu, že se nemá za co omlouvat a že za chviličku dojede ten správný autobus. Takové chování mi přijde naprosto absurdní a strašně mě to naštvalo!!!

Další "příběh" už se týká jen dopravy, a to vlakové. Opět stojím na zastávce, čekám na pouličku a pozoruji. V tom zaslechnu nějaké nadávání z blízkého vlakového nádraží a tak jsem se začala soustředit na to, co slyším. Stál tam muž, menšího, ale zato širokého vzrůstu. Vlak měl cca 10 minut zpoždění a muže to rozhořčilo více, než by mělo, a tak jsme my, čekající, slyšeli: "Která piča to tady řídí, to snad ani není možný, kterej kokot, je vám to uplně jedno, lidi jsou vám jedno, dondi si třeba pěšky kam chceš. Ať jedu tam nebo nazpátek, zase zpoždění, tak jste piče nebo co?!" (Nutno uznat, že muž měl svým způsobem pravdu, ale to podání bylo taktéž absurdní...) Pořvával tam na obě nádraží, lidé se otáčeli a nevěřili svým uším. V tom vlak přijel, ale zastavil mnohem dál, než měl. Muž stál hodně daleko od začátku vlaku a zase spustil na průvodčího: "Co ty kreténe, kde seš? Serete na lidi, ať si to dělají jak chcou, žejo, co tady pískáš, běž s tím něco udělat, tak seš piča?!" Teď se dostáváme ke konci, který nikdo z nás nečekal - průvodčí jen elegantně zapískal na píšťalku a vlak zmiňovanému pánovi ujel... A tak přišla další vlna vulgarismů a nadávek, bezhlavých urážek a stížností...

Další "příběhy" se týkají vztahu mezi řidičem a obyčejným cestujícím. Už ani nevím, kolikrát se za tu dobu stalo, že řidič někomu nezastavil na zastávce a když už se cestující ozval se slovy: "Zastavte, prosím," řidič se na něj dívá skrze prsty a ještě mu vynadá, že si dovolil na řidiče vykřiknout. Vážně nevím, co se děje, ale mám pocit, že se k sobě prostě lidé chovají hnusně. Nevkusně a neslušně.

Abych neřekla jen to špatné, také jsem se párkrát setkala s tím, že jsem se jen tak dala s lidmi do řeči, povykládali jsme si, popřáli jsme si hezký den. Párkrát se na mě někdo usmál a dnes jsem slyšela, že si naprosto cizí lidé přejí hodně štěstí do života a zdraví hned potom, co muž ženě sdělil, že jede z nemocnice, že tam byl navštívit svou manželku, která upadla na zahradě. 

Moji milí, to jsou mé postřehy z posledních dnů. Jsem z toho celkem v rozpacích, jelikož mám pocit, že to špatné převládá nad tím dobrým. Je to jen můj pocit? Taky jste zaznamenali nějaké problémy v dopravě? Jak se podle vás lidé k sobě chovají? Co si o tom myslíte? Napište to!

P.S. Vím moc dobře, že není v mých silách něco/někoho změnit, taky vím, že se někomu může zdát tento článek bez smyslu. Všude kolem nás se pohybují lidé, kteří nám budou něčím nepříjemní, ale podle mě je povinnost správného člověka to tolerovat, nebo se alespoň snažit. Chtěla jsem jen dát mým myšlenkám a postřehům podobu slov a písmen. A taky chci vidět vaše názory, tak je sdílejte v komentářích! Mějte se rádi ...