Omezená svoboda ve svobodné zemi

Moji milí, zdravím vás. Dnes vám chci říct moji zkušenost s lidmi, kteří se na ostatní dívají skrze prsty a to jen kvůli tomu, co mají na sobě. Je dost smutné, že ještě v dnešní době existuje hromada lidí, kteří se stále udivují tomu, že ostatní lidé jsou prostě jiní, než oni.

Zdroj

Před dvěma dny jsem si tak řekla, že bych si mohla koupit pončo. Tak nějak se mi zalíbilo a je to pro mě mnohem více, než jen kus látky. Rozhodla jsem se tedy po týdnu v nemoci vyrazit do města a nějaké si přivlastnit. Po dlouhém hledání v malých, poněkud alternativních, obchůdcích jsem ho našla. Získalo si mě hned při prvním pohledu, a tak se okamžitě stalo mým. Měla jsem tak moc velkou chuť si ho na sebe obléct, že jsem tak učinila. Taky se to hodilo, venku se pomalu kabonilo, zima byla stále větší...

Pončo

"Oděv, který byl původně navržený tak, aby udržoval tělesnou teplotu i v chladném počasí. Nosili jej původní obyvatelé Jižní Ameriky a dodnes je tento kousek oblečení vnímán jako typický prvek historie těchto obyvatel."

Měla jsem strašně velkou radost a tak nějak jsem cítila, že tenhle kousek oblečení mi prostě chyběl. Vystihuje nějaký kousek mě, můj názor. Procházela jsem městem a užívala si vanoucí látku na mém těle. Až do té doby, dokud jsem si začala všímat pohledů lidí. Měla jsem pocit, jakoby pončo nikdy neviděli a pokud ano, tak asi jen na ramínku v šatníku. Čím více se snažili být nenápadní, tím více to šlo na nich vidět. Otáčeli se za mnou, dokonce jsem chytla jednu paní, jak na mě ukazuje své kamarádce na drby. Ne, že by mě to nějak rozhodilo, v tomhle směru  je mi opravdu jedno, co si o mně kdo říká a myslí. Jen mě to dost zamrzelo, že ještě dnes se najdou tací, kteří se nepříjemně pozastaví na tom, co má kdo na sobě.

Jsem si totiž vědoma toho, že je strašně moc lidí, i v mém okolí, kteří by se chtěli třeba nějak odvážněji obléct, dívky, které by své rty chtěly ozdobit výraznou rtěnkou,... Ale ne každý má povahu takovou, že umí vystát negativní reakce lidí kolem a tak se raději omezují a utlačují. Je to dost velká škola a taky poměrně paradox, když žijeme ve svobodné zemi. Ono to totiž vypadá, že člověk se může cítit stoprocentně svobodný jedině doma, možná ani tam ne.

Když je někdo prostě skvělý, zakompexovaní lidé ho neumí ignorovat...

Tímto bych vás všechny chtěla vyzvat k jedné jediné věci - kašlete na to, co si o vaše oblečení a vkusu lidé říkají, jestli se to vašemu okolí líbí nebo ne. Oblečení je přece mnohem více, než kus látky. Je to prostředek k vyjádření vašich pocitů a nálady, názorů. Buďte sví. Nenechte se omezovat někým tak primitivním, jako jsou závistiví lidé, drbny a nevychovanci, co si na vás ukazují anebo na vás míří nepříjemné pohledy. Na takové lidi se příště jen usmějte a jděte dál. Važte si toho, že každý jsme originál a každý má své "já." Máte něco k tématu? Stalo se vám něco podobného? Napište to, těším se na vaše názory!