Čím víc máme, tím víc chceme.

Právě teď sedím ve svém pokoji a vedle mě si spinká má chrochta, která mě navedla na ohromný proud myšlenek. Musím říci, že z poněkud nepříjemné okolnosti jsem sebe a hlavně svůj mozek na pár minut zabavila. Možná je to zvláštní, někomu se to bude zdát trhlé, že jsem našla souvislosti tam, kde by je člověk normálně nehledal... 

Sedím společně s mamkou v obýváku, kde si vykládáme vše, co považujeme za podstatné si sdělit. Sedím na sedačce a vedle mě má chrochta přední packy, zadními je na podlaze a chce se dostat za mnou "nahoru." Ale ví, že na sedačku nemůže. Z ničeho nic začne běhat po bytě jako nějaký vyprovokovaný býk, nemá kontrolu nad svým tělem - to si s ní dělá, co chce. Vypadá to jako nějaký epileptcký záchvat. Nevím, co mám dělat. Mám strach na ni chytnout, abych jí s něčím nepohla, vůbec nevím, co se v posledním mžiku stalo. Uklidní se. Nad svým tělem opět začíná mít kontrolu, ovšem v jejích očí je to stále ten vystrašený pejsek, co neví, co se děje. Zřejmě to byla křeč, která by neměla mít delší následky...A to je právě to, co mě dovedlo myslet na jakýsi koloběh života...

Vytvoříme si nějakou fiktivní postavu, říkejme jí třeba Libor. Uvažujme, že Libor je mladý muž s vysokou školou, má pronajatý byt, má práci s průměrným platem a vede si normální život. Touží ale po práci vedoucího, co vedoucího, ředitele! Chce mít nadprůměrný plat a svůj vlastí dům, né žádný pronajatý byt. Nezní to zas až tak nereálně, když k tomu přidá kousek píle a samorealizace. Ovšem, to mluvíme o jakési legální cestě. Také se může vydat tou druhou, i když ví, že se to nemá, že to dle zákona ani zdravého vědomí nesmí. Začne falšovat různé papíry, potvrzení o kurzech, a jelikož měl na maturitní vysvědčení z ekonomiky za 3, zfalšuje ho a nechá si dát za 1, když už chce být ten ředitel. Okolí je zatím nic netušící. Už je takový malý kousek k tomu, aby se z něho stal ředitel, chybí opravdu maličko. Ale (boží?) mlýny melou a na všechny podvody se příjde ještě dříve, než se Libor na ředitelské křeslo dostal. Neví co má dělat, jeho já se chce přiznat a omluvit se, to druhé chce vše zapírat. Je v šoku a panikaří nad tím, co sám dobrovolně provedl. Jelikož porušil nejen pracovní smlouvu, ale i zákony dané státem, bude ho čekat dlouhé řízení, které pro něho prozatím nebude mít žádné důsledky. Bude zkrátka jen čekat na to, co se stane.  

A co má Libor s Delliskou společné?!