Cesta (s) lidmi.

Cesta autobusem byla krkolomná. Ano - "krokolomná" je správné pojmenování cesty do města. Do autobusu jsem nastoupila jako obvykle. Měla jsem radost, že jede sympatický řidič a ne žádný morous - hned je ta cesta lepší. Ve vedlejší vesnici nastupovala nějaká skupina studentů, vypadalo to jako školní výlet. Bohužel jsme se tu zdrželi o pět minut déle, než bychom měli, protože lidé z této skupinky zvolili způsob nakupování jízdenek "každý zvlášť." Mě osobně by, jako člověka ani jako pedagoga, nenapadlo nechat studenty si jízdenky kupovat sami. Sice to nikde není napsané ani dané, ale z jakéhosi instinktu cítíte, že řidič ani cestující v autobusu nejsou nadšení, když ví, že se to mohlo udělat mnohem jednodušeji. Studenti celou cestu hráli jakousi hru, že si posílali papírky a psali si tam, co si kdo o kom myslí. Zajímavé. Když jsme přijeli do další vesnice, která je absolutně rozkopaná - už rok tam opravují silnici (y), tak studentům smích rychle přešel. Na prvním semaforu svítícím červeně časovač ukazoval 5 minut, na druhém 4 minuty. Autobusem se začala šířit panika ve velkém... Jelikož firma, co silnici opravuje, měla dnes blbě spárované semafory, zelenou dostala auta z obou směrů, proto vznikl jeden velký zmatek. Naštěstí řidič zůstával nadále v klidu, soustředil se na jízdu, až tak, že jsme cestou shodili dvě dopravní značky. A tak jsme skoro dvacetiminutové zpoždění doháněli rychlou (když píšu rychlou, myslím opravdu rychlou) jízdou, kde jsme předjížděli jedno auto za druhým.Konečně jsme dojeli na nádraží. Tam jsem čekala na MHD, jelikož přítel pracuje až na druhém konci města a vzhledem k mé nemocné noze se musím šetřit... Do stejného MHD, kam jsem nastupovala, nastoupil i řidič z předchozího autobusu, který mi dal suveréně přednost při vstupu. Dokáže mě to vždycky potěšit, když se setkám s nějakým gentlemanem - ten největší na mě čekal v práci. Cesta MHD byla také velice zajímavá. Lidé mluvili mezi sebou, v autobuse panovala jakási nezvyklá pozitivní atmosféra. Že by to bylo hezkým počasím? Pousmála jsem se, když jeden pán na celý autobus prohlásil: "Některé děti mají ale hezké maminky, že." A tak jsem si uvědomila rozdíl mezi ženou a mužem. Žena má při stárnutí pocit, že je méněcenná, že už není tak atraktivní, trápí se každou vráskou, kterou se snaží zahladit nefungujícími krémy. Muži naopak stále spějí, ale pořád se v nich ukrývá jakýsi kus mládence. Konečně jsem dorazila tam, kam jsem potřebovala.

 

Když jsem přišla k příteli do práce - do obchodu, měla jsem radost, protože on měl taky. Nasadil si brýle, které jsem mu před tím vyčistila a tímto jsem splnila úkol dne. Akorát jsem postrádala smysl nad lidmi, co chodili do obchodu "jen tak se projít." Strašně zvláštní. S přítelem jsem se rozloučila a okamžik, kdy mě zastavil před východem a řekl mi, že mě miluje, mě doprovází celým dnem. Ještě jsem v rychlovce šla koupit mamce dárek ke Dni matek a spěchala jsem na autobus. Cesta nazpět byla opět plná zmatku, ještě k tomu s řidičem nervákem. Čekali jsme 8 minut na vlak, což pana řidiče nenechalo vůbec v klidu. Ani se mu nedivím, když nikdo nenastoupil. Přede mnou seděla má bývalá paní učitelka fyziky a matematiky ze základky se svou čtyřletou dcerou. Bylo to geniální dítě. Nahlas počítalo do 40 a své mamince rozuměla, i když s ní mluvila jako s druhým učitelem fyziky. Přijde mi to ale trošku zbytečné, mít své dítě až tak postavené do latě... Přijela jsem domů, kde na mě čekala práce na zahradě...

 

Záleží na tom, jakými lidmi se necháváme obléhat. Někteří na nás mají velice pozitivní vliv, někteří negativní. A musíte poznat jen vy, kdo kam patří. Ovšem jsou věci, které neovlivníte, a vždycky se setkáte s někým, kdo na vás bude působit špatnou energií. Také jsou věci, které ovlivnit můžete. Nenechte se obléhat někým, kdo vám kazí náladu a následně celý den. Staňte se pánem svého světa a rozhodujte o tom, s kým se budete stýkat a komu se raději budete vyhýbat... 

 

A co vy? Jakými se obléháte lidmi a kterým se vyhýbáte? Co říkáte na cestování v MHD? Napiště to!