The power of person

The power of makeup  person!

Moji milí, dnes vás zdravím již podruhé. Název tohoto článku vás možná mohl zmást a řekli jste si, co taková beauty challenge dělá na mém blogu. Já jsem se rozhodla ji pojmout úplně jinak, i když výsledek (jakožto fotka) bude vypadat naprosto stejně. Ono tady vlastně nepůjde o žádný vzhled, tady půjde o něco mnohem cennějšího, a tou je naše osoba samotná...

Abyste si nemysleli, patřím mezi holky, co se rády namalují. Pokud mám na to náladu... Ale mám dny, kdy si prostě řeknu ne, a je jich sakra dost! Prostě se mi nechce, necítím se na to a je pro mě lepší být nedotčená šminkami. Zamýšlím se nad tím, kde je vlastně vina a příčina toho, že některé dívky by bez šminek nevyšly vyhodit ani smetí. Ptáte se, proč se nad tím přemýšlím? Dnes jsem vyhodnocovala dotazník na téma Psychické poruchy apod,.. a bylo mi strašně líto, kolik dívek má dilema ze svého vzhledu. Mrzí mě, že nádherné dívky, přirozeně krásné, mají stále tendenci být čím dál "hezčí." Dneska totiž fičí workout a umělé řasy, tak přece nebudou pozadu... Ať si každý se svým tělem zachází tak, jak si sám sebe váží. Ale čeho je moc, toho je příliš. Tolik dívek v mém okolí přešlo jasně danou hranici, že jsem za svůj nepevný zadek i ráda... 

Mám takový pocit, že čím víc je člověk pro společnost hezčí, tím mu roste nosánek trošku nahoru. Neříkám, že je to pravidlem. Ale kdo z lidí, které společnost vnímá jako šedé myšky, si připadají krásní? Přotom co skrývají v sobě, může být zlato třeba oproti šutrům v dokonalé postavě. 

Za všechno si můžeme my, sami. Společnost. Lidé. Když jsme spolu s kamarádkami na základní škole zorganizovali den, kdy půjdou všechny holky nenamalované a v teplácích, byla jsem až překvapená, kolik dívek tak učinilo. Je to nechutná síla davu. Je to smutné. 

A nejsme hezké?

Když mám zalepené, nevýrazné a malé oči, když má pleť je odkrytá všemi nedokonalostmi, když nená sjednocená a mé rty nemají tvar jako po namalování rtěnkou a přítel mi řekne, že mi to sluší... Je v tom prostě síla. Když se motáte u plotny v maškaných hadrových šatech a v jakémsi drdolu, který vypadá jako anténa mimozemšťana a přítel vám řekne, že jste stejně nejhezčí... Když vy se cítíte dobře...

Noste si na sobě co chcete. To co je ve vás neovlivníte. A je dobře, že si nikdo nemůže říct, že "dnes si oblékne chytřejší mozek a méně citlivé srdce." Pokud lidé chtěji vidět, vidí. Stačí chtít. Vy dělejte sami sebe, jak se vám zachce, vy se svým tělem zacházejte, jak si sami sebe vážíte. Ale, prosím, neodcuzujte druhé, že jsou jiní, než vy. Že jsou třeba nenamalovaní a nemají boty od Gucciho... Protože i tak malý čin, tolerance, dokáže velké věci.

Na závěr fotka toho, že vlastně make up neznamená vůbec nic... A co si o tom myslíte vy? V čem se cítíte líp? V teplácích, džínách nebo nazí? Co se vám líbí více, přirozenost? Napište to!