Řekla jsem STOP!

Zdravím vás, moji milí. Právě si čtete článek, který jsem vůbec nechtěla psát. Poněkud zvláštní, že? A ještě k tomu je to na téma, o kterém jsem se vyjadřovala vždy negativně... Víte, něco se ve mně začalo dít. Něco ve mně mi prostě řeklo "Stop!" a teď začínám žít tak trošku jiný život... Ve zkratce vám chci sdělit, proč to dělám a vlastně co dělám. A taky vám dodat trošku motivace, která některým může pomoci. 

Byla jsem a jsem příznivcem dívek "krev a mlíko." Stojím si za tím, že žena má mít své přednosti, které má avšak každé odlišné. Některá má krásné dlouhé nohy, některá přitažlivý bujný dekolt. Ale shodneme se snad všechny nad tím, že povislé bříško nepatří do partií, na které bychom měly být pyšné. Nevím, co přesně to způsobilo, ale najednou mi začalo být nepříjemné, když mi přítel šáhl na bříško. Najednou jsem se čím dál častěji začala prohlížet v zrcadle, najednou jsem se (dokonce...) začala porovnávat s ostatními. Najednou jsem se přestala cítit být přitažlivá a hezká... Takže mi nezbývá nic jiného, než to změnit.

Okamžitě jsem se rozhodla začít od základu. Je mi trošku líto, že už se s přítelem nepodílím na večerních nákupech v obchodě se slovy "Jdeme pro něco dobrýho na večer," ale to je to nejmenší, co musím obětovat. Názor na "fitness éru" zůstává pořád stejný, tedy na ty, kteří cvičí proto, že je to in. Já vám seru na nějaké fotky na Instagramu z běáhání, na diety a na proteiny. Já chci jen začít žít zdravě.

Je to pro mě celkem dost radikální změna, protože jsem nikdy neměla ke sportu nějak blízko. Důvodem byly časté úrazy, následná operace kolene a nynější onemocnění kolene, které mě dost omezuje co se týká pohybu. I když je to pro mě a mé koleno bolestivá záležitost, včera jsem se rozhodla poprvé běhat. Nevím, zda-li to pujde, pokud ne, tak zůstanu alespoň při rychlochůzi. Denně cvičím a jím pravidelně, už 3 dny jsem neměla rohlík (což je pro mě rekord, protože čerstvý rohlík byl na mém denním jídelníčku!). Prostě se chci cítit lépe a zase se líbit sama sobě.

A řeknu vám, že se ani nevážím, ani neměřím, ani nic. Prostě se hýbu a dobře jím, a co to se mnou udělá nebo neudělá, podá čas. Tímto bych vám chtěla říct, že není důležité, jak vypadáte, ale jak se cítíte. A pokud se necítíte dobře, není nic jednoduššího, než říct STOP! Proč to odkládat, proč čekat, jestli "se z toho náhodou nevytáhnete." Prostě začněte. Kašlete na to, co si o vás kdo myslí, nejdůležitější je vaše vnímání vás samotných...

Možná, že teď schytám trošku kritiky za to, že chci hubnout "nekontrolovaně," že si nehlídám váhu a že si nenechám plánovat jídelníček od poradce. Ale tohle je mi totálně jedno. Chci se cítít dobře, nic míň, nic víc. Upřímně, nikdy bych neřekla, že se tohle stane a že k tomu ještě napíšu článek. Člověk míní, osud mění. Mějte se rádi a važte si toho, co máte. Pokud vám něco chybí, udělejte něco pro to, abyste to získali. Buďte sví. Chcete něco dodat? Napište to!