Jak moc se bojíme konce? Vyhodnocení dotazníku!
Zdravím vás, moji milí. Tento dotazník existuje už dlouho a taky je dlouhý. Proto ho vyhodnocuji až teď, protože na jeho vyhodnocení taky potřebuji spoustu času. To byste ani nevěřili, jak dlouho to trvá, než to všechno sesumírujete a dáte dohromady a prostě. Tak schválně, změříme si to, za jak dlouho se dostaneme ke konci. (Právě je 15;38). Je to jako se životem. Víme, že konec nás čeká všechny, ale nevíme kdy. Někdy mi příjde, že smrt je jediná spravedlivost na světě. I když možná, že ani to není pravda... Nemilosrdná smrt může být snad ten největší trest. Bojíme se jí?
Je tak chladná, ale co když hřeje? Je utrpením, ale co když je to euforie? Bojíme se jí. Zbytečně? To jsou otázky. Vidíme ji jako postrach, děsivou „věc,“ či část života, která nezasáhne jen onoho člověka. Tento děj nám trhá žíly, bodá rány do srdce, bere kyslík k dýchání … I přes to všechno je to součást života, jako každá jiná.
| Celkové údaje o respondentech | |
| Celkem respondentů: | 140 |
| Mužů: | 10 |
| Žen: | 130 |
| Průměrný věk: | 16,8 let |
| Věkové rozhraní: | 16-41let |
1. otázka: Bojíte se smrti?
2. otázka: Pokud ano, proč?
"Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale až mi moje prababička před půl rokem zemřela, tak jsem nad tím začala dost přemýšlet. Teď vidím, jak mi stárne před očima druhá prababička. Pořád říká, jak je všem okolo na obtíž, jak se trápí... Taky se člověk určitě bojí čímdál víc samoty."
"Už budu prostě starej a nebudu moct dělat plno věcí. Nebudu už nikomu rozumět a oni mne. Svet se změní...."
"Přijde mi "zbytečné" cokoli dělat, když stejně nakonec budu stará a umřu, a bráním tak sama sobě si ten život užít."
3. otázka: Myslíte si, že láska stářím vyprchává?
| Odpověď | % |
| Ano | 10 |
| Ne | 65,7 |
| Něco jiného (uveď) | 24,3 |
"Nemyslím si, že vyprchává.. oni starší lidé asi často nechtějí dávat najevo svoje city tak, jako to děláme my mladí (např. líbání na lavičce v parku), ale i tak ví, že se mají rádi. Vidím to u svých prarodičů. To je pořád babko sem, dědku tam.. Ale jednou jsem šla s babičkou do skleníku plevelit a babička byla předkloněná nad záhonkem, přišel děda a plácnul ji po zadku, v tu chvíli jsem ucítila takový příjemný hřejivý pocit, takové pohlazení na duši. Do té doby jsem měla pochybnosti o jejich vztahu, ale teď už vím(díky takové maličkosti), že se stále milují.. :)"
"Láska k dětem ne, k manželovi asi ano."
4. otázka: Přemýšleli jste alespoň jednou o tom, jaký by měl být váš pohřeb?
5. otázka: Souhlasíte s tvrzením, že stárne jen tělo, ale mysl zůstává?
.jpg)
6. otázka: Co říkáte na okrádání důchodců?
| Odpověď | % |
| Je to nehorázné a neslušné. | 82,9 |
| Zloděje chápu, okrádání důchodců je lehký způsob, jak se dostat k penězům. | 3,6 |
| Něco jiného (uveď). | 13,6 |
"Obojí. Ač se to někomu bude zdát strašné jsou lidé v tísni, kteří peníze potřebují a tak udělají cokoliv. NEOMLOUVÁ je to! Ale jistá moje část je chápe."
"Myslím že okrádání skoro bezbranných lidí je nefér. Vše záleží na morálních hodnotách společnosti!"
7. otázka: Setkali jste se někdy s narážkami důchodců na mládež?
8. otázka: Kde myslíte, že má příčinu starostlivost starších lidí? (Babičky se starají vždy o to, abyste měli co jíst, aby vám bylo dobře, aby vám nebyla zima,...)
"Ženský pud mateřství, stejně jako v přírodě mají i lidé ještě něco co aspoň nevyprchalo z člověka."
"Mají nás moc rády."
"Chcú mať istotu, lebo pretože oni sami to treba nemali a abychom sa mali čo najlapšie. Tiež boli zvyklí na niečo úplne iného. Najhorši prípad je keď im samým sa už všetko rozpadá a ví že im už je to k ničemu už to nepotrebujú...chcú aspoň dať iným"
9. otázka: Bojíte se smrti?
.jpg)
10. otázka: Zaškrtněte jedno či více tvrzení o sebevraždě
.jpg)
11. otázka: Přemýšleli jste někdy o sebevraždě?
12. otázka: Máte něco, co chcete říct k tématu? Napište to!
"Všichni víme, že to jednou přijde i na nás. Užívejme si života a čiňme takové věci, které po nás něco zanechají. Nemusí to být nic velkého, stačí jen šířit své myšlenky a myslet při tom na druhé."
"Já jsem z dětského domova, rodiče jsem nikdy nepotkala. V DD mě odjakživa šikanovaly tety (ty co nás mají na starost) a já jsem to neměla komu říct. Nedávno mi zjistili rakovinu, velmi agresivní. Nevím kolik mi zbývá času, a musím říct, že je to docela utrpení. Prakticky neustále je mi na zvracení , je mi blbě, nedokážu vstát z postele. V podstatě se dá říct, že ležím a den za dnem čekám na smrt...Dokonce ani nemůžu čekat, že za mnou příjde návštěva. Jsem na světě úplně sama. A přece nemůžu ukončit své trápení. Jednou jsem se o to pokusila. Skončila jsem tak, že za mnou teď každý den chodí psycholožka a nedá se říct, že by mi to nějak pomohlo. Chtěla bych, aby u nás byla povolená eutanázie. A chápu lidi, jako jsem já, kteří si chtějí vzít život. Ovšem lidi, kteří si ho chtějí vzít, protože se s nimi někdo rozešel, ty nikdy nepochopím. Mají před sebou celý život. Proč se ho tak lehce vzdát a odejít bez boje? Být zbabělec je snadné."PROSÍM, NAJDE SE DÍVKA, KTERÁ TOHLE NAPSALA? POKUD SI TO ČTEŠ, DEJ MI NA SEBE KONTAKT. PROSÍM.
Nemá cenu na ni myslet, zabývat se o ni více, než je dovoleno. Až zaklepe na dveře, zaklepe. Až budeme stát na okraji propasti a ona bude ta, kdo nás shodí dolů, nedávejme jí to za zlé. Je to její povinnost, tak, jako měli kati… Jak napsal Platón – „Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.“
A co si o tom myslíte vy? Co říkáte na výsledky dotazníku? Máte něco k tématu? Napište to!
(Právě je 16;52)
Chcete se na něco zeptat? Máte návrh na dotazník, článek? Chcete 