Já měl jednou kamarátku, která pracovala v nemocnici na jednom oddělení, kde byli dá se říct děcka, kteří měli problémy s anorexií. Já za ní chodil a čekal až jí skončí směna. Pár krát jsem se objevil i u nich na oddělení, to byla hrúza, kontrolovali po každém jídle všechny kolik toho snědli, zapisovali to a ještě je prohledávali, než odešli od stolu. Jedna mladá dívka, opravdu to vypadalo, že to má snězený, teda skoro vše, to měli myslím, že večeři, ale opak byl pravdou, byl to chléb s máslem a to těsto s máslem jí našli ve vlasech, opravdu se to snažili dát kam koliv. Pamatuji si, že tam byl jeden kluk, vypadal asi 12 let, ve skutečnosti mu bylo asi 19 let, už si to přesně nepamatuji, snažil jsem se s ním komunikovat a být něco jako jeho kamarád, udělal jsem česnekovou pomazánku, klasika ze strouhaného sýru, česneku a tatarky a přinesl jsem chleba, kamarádce jsem dal chléb s pomazánkou a dal jsem si taky, v tom jsem si všiml, že kluk se na mě díval, tak jsem se ho zeptal, jestli chce taky, překvapivé řekl, že ano, dal jsem mu jenom púl krajíce chleba s pomazánkou, on to opravdu se mnou celý snědl pŕede nnou a sám si vyptal ještě jeden, dal jsem další polovici krajíce a zase to snědl. Jde o to, že nevím, jak to kdo léčí, za 9 měsícú nemohli do kluka nic dostat a já dostal celý krajíc za Krátký čas, jenom mě mrzí, že se to provalilo a kamarádka přišla o práci, že jsem tam neměl co dělat. Na jedné straně mají samozŕejmě pravdu, ale na druhé straně je to mohlo i potěšit. Doufám, že ten kluk začal jíst a žije slušný život, opravdu to nebolo moc k podívaní, když vidíte 19 letýho kluka který má 27 kg.

Možná jsem měl i štéstí, že jsem studoval v tý době na VŠ a měli jsme v tom ročníku základy psychol. a vývinovou psychol. Je to vlastně jedno, ale s tím klukem jsem se snažil být jako kamarád a vím, že chvíli poté se dostal domú, jenom jak jsem už zde spomínal, doufám, že je v pořádku a žije slušný život.