Od sedmnácti let jsem začala žít se svým prvním partnerem - a logicky jsem tedy i vařila :) Teď jsem vdaná mamina od dvou dětí, takže vaření je na denním pořádku. Pár let jsem žila single, to jsem vařit sama pro sebe odmítala. Stačil mi oběd v jídelně v práci. Jen občas jsem uvařila něco pro spolubydlící. Dřív jsem byla hrdá na to, že umím vařit. Když se to stalo povinností, tak se nadšení trochu vytratilo. Stejně tak mám svázané ruce, co se experimentů týče. Malé děti prostě nesmí jíst kořeněné, pálivé, sóju... A tak jen čekám, až maličko odrostou a budu zase moci vařit něco jiného než "šedou klasiku". Nejraději jím v restauraci, má to pro mne punc slavnostní chvíle. Jako dítě mne rodiče do restaurace nebrali, poprvé jsem se tam dostala asi až v devatenácti letech, proto si to opravdu užívám. Oblíbenou kuchyň mám azerbajdžánskou. A největší kuchařské fiasko? Piškotový dort, který byl absolutně ale absolutně gumový :D Byl natolik nerozbitný, že když se mi skutálel z linky, tak po dopadu na zem se nerozdrobil, nýbrž plynule odhopsal jako míč až do jídelny :D Dodnes nechápu, jak se mi to podařilo...